Realizace vizí

1. Jasná, konkrétní představa toho, čeho chceme dosáhnout.

Nestačí říct „chci být bohatý a šťastný“, je potřeba konkrétně definovat jaké věci chci mít, používat (auto, jaké auto, velké, malé, dům, jaký dům, jaké vybavení, jaké okolí, cestovat po světě, kam chci jet, co tam chci zažít, vztahy, jak mají moje vztahy vypadat, jaká mají pravidla, co od nich očekávám). Tuto představa je konstruována pomocí myšlenek. Zde je důležitá rozvinutá dovednost vizualizace a koncentrace.

2. Každá představa musí být nabita energií.

K tomu slouží emoce. Každou z vašich vizí je potřeba procítit, být schopen si navodit konečný pocit jaký chci mít, až tu věc dosáhnu. Většinu z věcí, které chceme dosáhnout, chceme proto, že si myslíme, že až TO budu mít, až TOHO dosáhnu, tak potom budu mít nějaký cílový pocit, ve kterém si potom budu hovět a prodlévat až do smrti. Tak to není.

Zvyk přiřazovat věcem a událostem pocity, může způsobit mnohá zklamání.

Věnujeme spousty energie a času nějakému vysněnému cíli a po jeho dosažení se cítíme spíše prázdní než spokojení. Aby se nám toto nestávalo, je potřeba si uvědomit, proč chci například peníze. Chci si za ně koupit něco konkrétního, anebo chci mít pocit bezpečí, anebo chci dosáhnout obdivu a uznání? V prvním případě fajn, vydělám a koupím si co potřebuji. V dalších případech mi peníze nedají to, co od nich očekávám – v našem případě pocit bezpečí a obdivu. To peníze neumí. Přiřadili jsme cílovou emoci nesprávné věci a omylem se ženeme za jiným cílem. Zde je důležitá schopnost navodit a udržet žádoucí pocit, emoční prožitek cílového stavu.

3. Vyřešit rozpory, protichůdné myšlenky a emoce

Můžete nakrásně mít detailní vize, podpořené a nabité emočním prožitkem cílového stavu, ale když část vás neustále mele „to stejně není pravda“ a „to je stejně jenom jako, ono se to nestane“ a „je vůbec dobrý být tak bohatý a šťastný, nenaštvu tím sousedy?“ a „mám vůbec na to, abych to dal, jsem dost dobrý, mám na to právo, zasloužím si to?“.

K takovýmto myšlenkám a pocitům je potřeba se chovat jako k plevelu ve vaší zahrádce a vytrhávat ho postupně a pravidelně. Kdykoliv se přistihnete, že začínáte myslet tímto destruktivním, protichůdným způsobem, podívejte se na své myšlenky, jako se dívá matka na zlobivého, ale milovaného synka, a řekněte si tak dost a pokračujte v myšlení, které je v souladu s vašimi cíli. Chce to jen pozornost a trpělivost. To, jak myslíte dnes je pouze návyk. Návyk, který vznikal dlouhá léta. S trochou tréninku, si můžete vypěstovat nový návyk, návyk myšlení, které automaticky hledá cesty jak uskutečnit vaše sny. Hledá způsoby, hledá řešení, místo aby hledal problémy a úskalí.

Dalším častým problémem je rozpor mezi tím co si myslíme a tím co cítíme. Například myslíme si, že chceme žít v krásném domě, v krásném prostředí, cestovat po světě a užívat si života, ale současně máme někde uvnitř pocit, jako že to není správné, že být tak explozivně šťastný a bohatý není nějak v pořádku. Tento pocit omezuje a blokuje uskutečnění našich snů. Je to jalo bych si objednal v restauraci jídlo a pak chodil každou chvíli za kuchařem a říkal „prosím počkejte, já ještě nevím jestli už mám dost hlad, a nevadí vám, že mi to vaříte? já vás nechci obtěžovat…“

Pokud máte rozpor mezi tím co chcete a co cítíte, tak vždycky nakonec dostanete to, co cítíte.

Zde je základním nástrojem schopnost pozorování svého vnitřního světa, zaměření pozornosti žádoucím směrem, trpělivost a upřímnost – schopnost a ochota přiznat si co opravdu cítím, ať je to cokoliv.

4. Očekávat, že to co chcete je už na cestě k vám

Udržovat se v radostném očekávání je velké umění života. V tomto jsou nám velkými učiteli děti. Neustále se na něco těší. To je dobíjí energií. To je chrání před destruktivními myšlenkami. Dětem to vydrží, dokud je my dospělí, samozřejmě s dobrým úmyslem, nenakazíme naší „rozumností a reálností“. Chraňte si svojí duši dítěte, svojí schopnost těšit se z maličkostí, těšit se na každou kravinu. Tyto „kraviny“ vám udělají z každého dne zážitek, naplní vás radostí a ochrání vás před negativitou těch méně šťastných.

Nebojte se být šťastní, i když vás ostatní přesvědčují o opaku. Žijte svůj život a nechte ostatní, ať si žijí ten svůj. Pokud vás ostatní nutí, abyste se chovali a cítili jak to oni chtějí, braňte se. Za každou cenu. Nebojte se rozchodů a konfliktů. Po čase se kolem vás objeví noví lidé, kteří budou naladěni stejně jako vy.

5. Zvednout zadek a dělat

Pokud máte hotovu práci vnitřní, práci na sobě, je čas jít do světa.

  • Naučit se odborné dovednosti nutné k realizaci vizí.
  • Dát o sobě vědět, říct lidem co je mým cílem a co pro svůj cíl dělám. (Zde přichází ke slovu schopnost komunikace).
  • Každý den podnikat malé kroky ve směru vizí.
  • Trpělivost a vytrvalost – zde ztroskotá velké množství vizí – po prvních neúspěších a potížích to mnozí vzdávají, zde je „testována“ vaše schopnost hledat řešení, udržet si pozitivní přístup, říct si o pomoc, přiznat si své limity a nedostatky, zde se ukáže jak jste „vnitřně“ připraveni, jestli je v souladu vaše myšlení, cítění a činy, jestli to s dosažením vašich vizí myslíte vážně, jestli jste schopni a ochotni zaplatit cenu ve formě času, energie a úsilí, dočasného obětování jiných aktivit. Zde hrají důležitou roli vedoucí, sponzoři, koučové, kteří vás na základě vlastní zkušenosti vedou a podporují v dosahování vašich cílů a objevování skrytých i zjevných schopností a omezení.

6. Užít si plodů své práce

Po dosažení cíle se na chvíli zastavte. Užijte si. Načerpejte nové síly. Zhodnoťte průběh. Poučte se. Změňte co je potřeba změnit. Omluvte se, pokud jste během své cesty někomu ublížili. Odpusťte sobě i druhým jejich nedostatky a pochybení. Buďte na sebe hrdí, pochvalte se. S vděčností si vybírejte novou vizi, nový sen, nové tvoření. Protože jste tvůrci.