Kemp je vždycky silná záležitost, protože ta možnost nacpat do pěti dní 13 tréninkových jednotek, s tím už se dokážou zázraky. Je to ponor a správně se to jmenuje „soustředění“, protože díky tomu, že jsme jeden tým, na jednom místě, soustředění na jednu věc, tak se člověk dostane hluboko a sáhne si na místa v sobě, kam by se jinak dostával jen velmi obtížně.
Největší pumelice je to vždycky pro nováčky, obvykle přijíždějí s tím, že když je po tréninku něco bolí, tak týden nepřijdou, mají zábrany někoho praštit a neumí hospodařit s energetickým managementem svého těla, a po pár dnech zjistí, že se jim otevřel celý nový svět, protože poznají svou sílu, své možnosti, své limity, a když se pak omylem vrátí do své původní začátečnické skupiny, tak zjistí, že jsou najednou o parník někde jinde a rázem míří mezi pokročilé.
A ti pokročilí naopak drtí objem a vyzobávají třešničky, protože zlepšit se z 10% na 50% je celkem snadné, ale zlepšit se z 85% na 90%, to už znamená hodně drilu a soustředění na své slabiny (což přesně na kempu jde), a taky to znamená občas slyšet nějakou radu, poučku, finální kousek puzzle, který zapadne na své místo a já najednou vím, že aha, tohle jsem neznal, a to je to, co mě posune dál. A to se taky na kempu děje daleko snáz než při běžném provozu.
Jde to proto, že celé to má plán. Jednak technickou linii, díky které se fighter naučí víc, než kdyby to byl jen prostý součet více náhodných tréninků, musí to být příběh se začátkem a koncem, který někam vede. A pak fyzickou linku, protože oddělat se hned na začátku je amatérismus a plýtvání potenciálem, tělo si musí projít technickou fází, kdy se čerstvé snadno učí, než se nasčítají únavy a bebíčka a trénink se zjednoduší, protože už bojujeme víc sami se sebou, abychom mohli pracovat na vůli a posouvání hranic. A nesmíme zapomenout na psychickou a sociální linii, protože máloco dělá zvířeti v nás tak dobře, jako když jsme součástí smečky, a můžeme se učit od zkušenějších, povídat si a přirozeně nechat všechno plynout bez společenských bariér, které nás normálně uzavírají, ale na kterých tak nějak přestane záležet, když se po sobě pár dní válíte, potíte a dáváte si do držky.
Mrkněte na fotky, třeba z nich bude poznat, co všechno jsme si užili a zažili 🙂
