Minulý týden se naše letošní medailová sbírka rozrostla ještě o další mezinárodní cenné kovy. Simona Rohlíčková si udělala výlet do Rakouska na Bregenz Open a přivezla odtamtud dva pásy v K1 a ve Fullcontactu.
Byl by z toho hezký příběh pro film. Ekonomická realita je složitá, reprezentace omezují své fungování, řada sportovců hledá sponzory na internetu, ale Rohlík ne. Skromnej a pokornej dříč, prostě si sama šla pro svůj sen, rozbila prasátko a přilepila se k reprezentaci na výjezd jako samoplátce. Byl to samozřejmě obří risk, protože Rohlík je mladá a jako sportovec ještě zraje, a tak se jí nepovede vždycky prodat svůj ideální výkon. Obzvlášť, když se jede do cizí země, bez svého trenéra, prostě nestandardní podmínky. Ale tentokrát to mělo happyend, všechno si sedlo, dvě disciplíny vyhrála, a dokonce se jí povedlo dva ze zápasů ukončit před limitem, jelikož soupeřky zdemolovala.
Tenhle příběh má všechno, píli, odhodlání, nasazení, obětování se, risk, a navíc i šťastný konec. Být to hollywoodský doják, tak se na konci dojímáme a zaslzíme si. Jenomže pro nás to konec není a makáme dál, jako ostatně vždycky. Jen jsme to tu chtěli napsat, aby to nezapadlo, protože jestli je něco frajeřina hodná respektu a následování, tak je to tenhle příběh.